Snář

Archetypni sen c.2

Další příklad vztahu mezi archetypním snem, uměleckým dílem a krizovou životní fází nalezneme u malíře Marka Chagalla. Umělec, který se narodil v židovském ghettu v ruském Vitebsku, si navzdory odporu své rodiny ve dvaceti letech prosadil, že bude malířem, a odešel s několika rubly v kapse do Petrohradu. V Rusku tenkrát platil předpis, že Židé musí bydlet na přesně určeném místě, které nesměli bez zvláštního povolení opustit. Chagall hrál s petrohradskou policií nepřetržitou hru na schovávanou, až ho nakonec chytili a na krátký čas i zavřeli. Musíme ještě dodat, že se po příjezdu do Petrohradu pokoušel o přijetí do prvotřídní malířské školy a při zkoušce propadl. Přijetí do takové školy by mu dalo současně právo žít v Petrohradě. Druhořadá malířská škola, kterou pak musel navštěvovat, s takovým povolením pobytu nesouvisela. Chagallova petrohradská léta byla tvrdou dobou plnou odříkání. Vlastní pokoj byl pro něj nepředstavitelný luxus. Mohl si přinejlepším pronajmout nějaký kout pokoje a peníze mu dlouho nestaDo této doby spadá zážitek, který měl velký význam pro jeho pocit jistoty ohledně vlastního poslání. Zdálo se mu toto: „Nacházím se ve velkém pokoji, v rohu stojí jediná postel a já na ní ležím. Stmívá se. Najednou se otevře strop a dolů sestupuje s hlukem a rachotem okřídlená bytost. Slyším šustění křídel, která táhne za sebou. Myslím si: Anděl! Nemohu otevřít oči. Je příliš jasné světlo. Když všechno prošmejdil, zvedá se, opouští pokoj dírou ve stropě a bere s sebou všechno zářivé, nebeské. Jo opět tma a já se probouzím.“ Chagall tento zážitek z roku 1922 znázornil i na obraze s názvem Zjevení (L’apparition) a motiv anděla se pak na jeho obrazech často vrací. Jednalo se tedy určitě o téměř čistý archetypní sen, o poměrně řídký zážitek s velkým vnitřním významem, na který Chagall v dalším životě nikdy nezapomněl. Takový obraz představuje numinózní zážitek z oblasti mimo já, se kterou je já konfrontováno. Allenby se domnívá, že archetyp anděla má dvě funkce, které se vzájemně doplňují: přenáší energii božstva, což psychologicky znamená, že energie proudí od self k člověku (tedy k já), ale i naopak. Třetí funkci představuje skutečnost, že andělé jsou symboly svazku mezi člověkem a bohem, který nesmí být porušen. Andělé symbolizují proud nevědomých obsahů, které se chtějí dostat do vědomí, proud energie mezi člověkem a transcendentnem a také okolnosti, za nichž tento děj probíhá. Za andělem jako okřídlenou bytostí z vyšší duchovní sféry mohou být na jedné straně inspirující síly animy, v níž jsou zahrnuty části proměnlivého imaga velké matky. Na druhé straně však může být anděl i mužská bytost, ztělesnění otcovského archetypu a hierarchického uspořádání bůh-otec-duch.
Podle rabínské tradice Chagallovy víry jsou andělé (stejně jako v islámu) mužské bytosti. „Včetně Satana byli stvořeni druhého dne a vůči stvoření člověka měli ihned rozdílné postoje. Bůh proto stvořil Adama tajně, aby předešel nelibosti andělů.“ „Podle židovské tradice měl být Adam před Evou posedlý démonickou ženou jménem Lilith, s níž bojoval o vládu. Tato žena se vznesla do vzduchu s pomocí kouzla s božím jménem a ukryla se v moři. Adam ji však spolu se třemi anděly přinutil, aby se vrátila. Z Lilith se pak stala Mar nebo Lamia, která ohrožuje těhotné ženy nebo krade novorozence. Zde můžeme rozpoznat motiv ptačí pomoci. Andělé jsou vlastně ptáci.“ Zastupují prchavý element, pneuma, a v této funkci se používají také v alchymické symbolice. Psychologickým významem takových ptáků je zpravidla fantazie nebo intuitivní ideje, duchovní (okřídlené!) možnosti, které můžeme jen tušit.
Chagallův anděl, kterého potkáváme v jeho obrazech, nám příliš nepřipomíná líbivé andílky, které se od Giottových časů objevují v umění jižních národů. Chagalla určitě více ovlivnily ruské ikony, na kterých se stejně jako v romantismu nebo na byzantských mozaikách setkáváme s přísným a vznešeným andělem Starého zákona, který musí při svém zjevení před pastýři volat: „Nebojte se!“ Chagallův anděl si uchovává vznešený a nadpozemský zjev a je to vždycky postava, kterou malíř prožívá s hlubokou vážností a zbožností.

posted by BlogdirsAdmin @ 9:22:00 dop.